Dnes jsem nevěděla, kde začít, ale věděla jsem, o čem chci psát.
Občas zapomenete kolik toho vlastně neumíte a jdete si za svým snem. Já jednou zapomněla. Měla jsem skvělý nápad a tak jsem psala, dokonce mě i lidi četli ... V 2. týdnu občas i 300 p za den - na mé poměry to musel být vážně dobrý nápad.
Jenže já se od něj odpojila, přestala, skončila, šmitec. Ani nevím, která výmluva by byla vhodná. Že jsem neměla dost peněz? Že jsem neměla dost času? Že jsem neměla dost kuráže, myslet si, že na to mám?
A on tam prostě leží a čeká. A já nevím, kde znovu začít, ale vím o čem chci psát.
Asi by jste mi věřili, kdybych Vám řekla, že neumím uvařit ani krupičku - říkám ji beton a přesto chci psát o jídle. Nebo, že vždy neumím správně gramatiku, ale chci psát. Nebo, že neumím fotit, ale chci vystavovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat